Reformátorka Marie Terezie
Marie Terezie (13. května 1717 - 29. listopadu 1780) - žila celkem 63 let, během kterých 15 let válčila a v letech 1737 - 1756, tedy během devatenácti let, porodila 16 dětí. Během její vlády byly provedeny vojenské, školské, právní, celní, měnové, správní a zdravotnické reformy po celé říši. Když Marie Terezie v roce 1780 umírala, byla díky těmto reformám její říše zcela jiná, než když nastupovala na trůn. Od státní správy, soudnictví, školství, postavení nevolníků až po hospodářství se v monarchii za čtyřicet let její vlády změnilo prakticky všechno. Smyslem těchto reforem bylo především zefektivnit správu říše.
Výstavu tvoří úvodní plakát ve formátu JPG a 16 plakátů ve formátu PDF a vy si můžete prohlédnout 4 z nich. Při přípravě výstavy jsem využila i digitalizovanou sbírku patentů a dalších právních textů, které jsou pro všechny zájemce volně k dispozici v Historické sbírce právních textů Knihovny PF UK.
Upozorňuji všechny zájemce, že výstava není zpracována profesionály.
PROMĚNA HABSBURSKÉ MONARCHIE ZA VLÁDY MARIE TEREZIE
Za vlády Marie Terezie došlo k radikální proměně feudální říše v centralizovaný stát. Důležitým impulsem k zavádění reforem byly války o dědictví rakouské (1740-1748). Ty znamenaly narušení velmocenského postavení habsburské monarchie v Evropě (výsledkem válek bylo uznání nástupnictví Marie Terezie za cenu ztráty většiny Slezska ve prospěch Pruska). Marie Terezie si uvědomovala, že k upevnění postavení habsburské říše bude třeba zemi modernizovat. Přinucena neutěšeným hospodářským stavem habsburských zemí, a zároveň pod vlivem nových myšlenkových proudů (osvícenství), začala Marie Terezie ve druhé polovině čtyřicátých let 18. století s postupným zaváděním reforem.
Musíme si však uvědomit, že Marie Terezie přistupovala k reformním opatřením zcela pragmaticky. Přestože využila některé myšlenky osvícenství, zaměřovala se hlavně na jeho praktickou použitelnost. Koncepce tohoto proudu jako takového jí zůstala cizí. Marii Terezii nešlo o osvobození lidí od církevního a feudálního útlaku, ale zaváděné reformy měly přinést největší možný prospěch státu a dynastii. Cílem bylo zajistit habsburskou vládu a modernizovat monarchii tak, aby nezanikla v konkurenci mezi ostatními mocnostmi.
Marie Terezie chápala monarchickou vládu konzervativním způsobem. Věřila, že vláda jí byla svěřena božskou prozřetelností a z tohoto pohledu své skutky nemusí ospravedlňovat lidu, ale pouze Bohu. Důvodem jejích reforem tedy nebyla víra v pokrok a toleranci, spravedlivé vládnutí vyžadované osvícenstvím, ale snaha plnit svůj úkol, který jí byl svěřen jako vladaři božskou mocí, podle svého nejlepšího vědomí a víry.
Přestože uznávala potřebu inovací, v mnoha případech byla Marie Terezie "reformátorkou proti své vůli". Zvláštní roli zde sehráli její poradci, kteří byli mnohem více ovlivňováni myšlenkami osvícenství než sama Marie Terezie. Osobnosti jako Gerard Van Swieten (7.5.1700 - 18.6.1772), Joseph von Sonnenfels (1732 - 25.4.1817), Jan Kryštof z Bartensteina (23.10.1689 - 6.8.1767), Václav Antonín z Kounic (2.2.1711 - 27.6.1794) a další, včetně jejího syna Josefa II. (13.3.1741 - 20.2.1790), byli často skutečnými původci některých důležitých reforem, které se v historii zapsaly pod jménem Marie Terezie.